Patris

Než tento neskutečný příběh začal, topila se v depresích. Cítila, že jí život protéká mezi prsty. Nacházela se v prostředí, do kterého nepatřila. V té době měla snoubence a jejich vztah udržovali pouze kvůli společné firmě. Každý chtěl od života něco jiného. Patris toužila cestovat a objevovat. Když ji poprvé napadla ona myšlenka vyrazit do světa, tentokrát sama, zděsila se. Co bude s firmou? Co bude s námi? Je to dobrý nápad opustit jistoty?
Ve společném bytě se často hádali.
Dopadala na ni tíha sociálních sítí – velké části jejího živobytí -, kde se zdá, že o realitu většinou nikdo nestojí. A do té bubliny nejednou spadla i ona.

Snažila se vyhledat odbornou pomoc, aby vyřešila své psychické problémy, ale nikdo jí neodpověděl.

Jednoho dne pocítila silnou touhu odletět do Thajska, sama. Měla strach, měla pochybnosti, jenže vnitřní hlas je přehlušil. Řekl jí, že na ni někdo nebo něco čeká. Ona poslechla, překonala obrovský a tíživý strach, a potom se začaly dít úžasné věci. Vstoupila na svou vlastní cestu; na tu, jež je jí určena, a tím se osvobodila. Plnila si sny. Zažívala krize i radostné momenty ve své milované zemi a během kurzu freedivingu.

Brzy se měla dozvědět, kdo ji v té daleké zemi má změnit život. První krok však udělala sama...

V průběhu knihy prochází Patris různými změnami. Je to odvážná a silná žena, a zároveň velmi křehká a citlivá duše. Do každého dobrodružství se vrhá po hlavě, a přesto neustále svádí boj s myšlenkami a pochybnostmi jak o sobě samé tak o člověku, který jí vstoupil do života.

Tom

Vrátil se do Prahy po roce a půl z Islandu. V létě. Díky našetřeným penězům mohl žít jako umělec a naplno se věnovat svému poslání – psaní. Každý den chodil do kavárny, kde pracoval na povídkách z Prahy. Bylo to těžké a často psal jednu špatnou větu za druhou. Jindy zažíval nepopsatelné štěstí. Dříve dokončené příběhy nabídl několika nakladatelstvím. Neúspěšně. I přesto cítil, že se nesmí vzdávat.

Po večerech se motal Prahou, pozoroval lidi, sbíral inspiraci. Potkával známé a popíjel víno a pivo.

Potom začal trénovat box. Úžasný individuální sport. Individuální – ano, to ho lákalo.

Ulice se začaly ochlazovat a dříve se stmívalo. To byla znamení ke změně prostředí. Uvažoval nad Asií; dát jí druhou šanci, protože Srí Lanka ho vůbec neoslovila. Možná Vietnam, Laos, Kambodža.
Jednoho dne mu však trklo, že by mohl posunout box na jinou úroveň a vyzkoušet ten thajský. A kde jinde než v Thajsku? Zajistil potřebné věci, sbalil boxerské rukavice. Den před odjezdem vyvstaly jako vždy pochybnosti. Možná bych ušetřené peníze mohl využít na jiné věci, proč mám jezdit do Thajska? Co z toho budu mít?

Jestli zítra zaspím a nestihnu letadlo, nijak se z toho nezblázním. Budu to brát jako znamení, možná zůstanu v Čechách a budu pokračovat v psaní a posílání rukopisů nakladatelstvím.

Jenže nezaspal a do Thajska i s pochybnostmi odletěl.

Během pár měsíců v exotické zemi vedla různá setkání a různé chvíle k tomu, aby opustil od původních plánů a odjel na ostrov Koh Lanta. Nejraději cestoval sám a miloval svobodu, ale něco mu přeci jen chybělo. Jakási prázdnota způsobovala změny nálad; na povrchu vypadal vyrovnaně, něco uvnitř ho však tížilo.

Jakmile poprvé spatřil neznámou dívku s barevným tetováním, cosi se změnilo. A když se pak potkali v zapadlé restauraci a nevinná obědová konverzace se protáhla do nočních hodin, věděl, že život už nikdy nebude jako předtím.

Pokud nic nezkusíš, nikdy nic nezískáš, milý čtenáři, nespokojuj se s přežíváním ze dne na den. Pokud cítíš, že máš něco udělat, udělej to, ať to zní sebebláznivěji. Nezáleží na tom, dopadne-li to dobře nebo špatně, protože něco pozitivního si odneseš vždycky.

Děkuji za Tvůj čas

tom jurka