Uf, nebyla to sranda.

Došlo dokonce na krátký rozchod. Ale to předbíhám.
Aby byl příběh skutečně autentický, neustále jsme s Patris vzpomínali. Chodil jsem za ní každé ráno a ptal se například:

„Co přesně se ti honilo hlavou, když ses poprvé měla potopit na jeden nádech do sedmnácti metrů?“
„Jak přesně ses cítila doma na Slovensku v těch depresích?“
„Jaké emoce tě přepadly po příletu do Thajska?“
„Co sis o mně myslela, když jsme se hádali ve vlnách na Bankaru?“
„Pamatuješ si, co ti proběhlo hlavou po tom, co jsem vyslechl tvůj intimní rozhovor s mámou a ty jsi zjistila, že jsem Čech a všemu jsem rozuměl?“

Dělal jsem si poznámky, a poté vše vkládal do jakéhosi konceptu.

Příběh jsem dokončil na podzim a poslal ho Patris. Nijak zvlášť ji to neohromilo. Vyčetla mi – a pravdivě – určitou sobeckost. Bylo to až příliš autobiografické, a musím říct místy přehnaně pesimistické.

Pár dní nato jsme se rozešli.

I to se však mělo stát; detailně se na toto téma rozepíšu v příští knize.

Dali jsme se znovu dohromady. Začaly úpravy příběhu; něco jsem přidal, něco ubral, nicméně vše zanechal pravdivé.

Následovala korektura textu od korektorky, návrhy a realizace ilustrací a obálky, grafik, výběr papíru a komunikace s tiskárnou.

Byla to legrace, protože naprosto vše jsme řešili z tisíce kilometrů vzdálené Tanzánie, a následně také ze Zambie. :)

Spolupracovali s námi úžasní lidé. Paní korektorka Vlaďka byla velmi ochotná a k dispozici (online), stejně tak grafik Michal. Ilustrátorka Míša byla úžasná, protože kývla na předělání celé obálky den před náročnou operací. Matěj zas upravoval video trailer, a to z Barcelony. Moje máma běhala v Praze po úřadech a obnovovala mi živnost. Velmi nám pomohli skvělí beta čtenáři; byli upřímní a věnovali nám svůj čas.

Aby se mohla kniha prodávat, bylo potřeba vytvořit stránky a e-shop. Toho se chopila Patris; s neskutečnou vervou pracovala od rána do noci na designu, návrhu, realizaci, apod... Bohužel nám pár dní před původním termínem zahájení předprodeje (když už byl celý web hotový) poskytovatel stránek oznámil, že nejsou možné určité - klíčové - služby. Nastala panika, stres, obvolávání známých, respektive obepisování, protože jsme se nacházeli v buši v Tanzanii a hovory nepřicházely v úvahu. Z tohoto zoufalství nás zachránil Blueweb, který vlastní Patris brácha Kuba - neuvěřitelně nadaný programátor a laskavý člověk. Jejich šikovné e-shopové řešení bylo připravené za dva dny a my mohli pokračovat v plnění našich snů.

Finálové práce doprovázel stres z plánované cyklistické expedice z Tanzanie do Jihoafrické republiky. Shánění stanu, spacáků, karimatek, ešusů, cyklo-vybavení jako duše, pumpička... Dále vymyslet způsob, jak všechno naložíme na stará kola (cyklo brašny tu běžně k dispozici nejsou). Také zařizování covid testu v tanzanské nemocnici nebylo zrovna jednoduché...
Dne 21.05.2021 jsem si zapsal: Nedovedete si představit, jak těžký je organizovat bike tour po Africe, furt se dohadovat s domorodcema o cenách a o všem, a do toho dávat dohromady eshop a vydávat knihu.
Patris zas hlavou chodily myšlenky typu: Vydávat knihu bez vydavatelstva a veškeré přípravy kolem (prodej, návrhy, eshop) je sám o sobě velmi složitý proces. Cestovat po Africe, natož pak organizovat 5000km dlouhou expedici na starých kolech přes čtyři státy je také extrémně náročný proces. A dělat tyhle dvě věci zároveň? To je pořádný výstup z komfortu!

Kuba pracoval na eshopu a my úspěšně překročili hranice a dostali se do Zambie, kde jsme na prašné ulici okamžitě koupili sim karty s internetem, ubytovali se v jakémsi penzionu a znovu se pustili do práce - vytváření textů, kontrola textů, grafika záložky, ceník dopravy, marketingová strategie a tisíce dalších příprav.

Moje přítelkyně Patris Jarabicová si zaslouží vlastní odstavec. Ani nevím, kde začít... Nejenže mi byla obrovskou podporou během psaní příběhu, kdy vařila a pekla dobroty a dopřávala mi čas, ale především se postarala o téměř všechno ostatní (kromě samotného psaní), aby kniha spatřila světlo světa a dostala se ke čtenářům. V závěrečném období příprav pracovala doslova od rána do noci, do toho se zvládla usmívat, vařit i péct, zvládat náročné africké podmínky, komunikovat s lidmi, vytvářet obsah na Instagram, účastnit se několika online kurzů osobního rozvoje a tvorby marketingu, nebo například šlapat na kole, obtěžkána zavazadly, v pět ráno na děravé cestě v Tanzanii. A toto byl pouze krátký výčet. :)

Po stránce statistické:
Na knize jsme pracovali na třech různých kontinentech, v šesti zemích, obklopeni stovkami komárů, pavouků, stonožek, pijavic, zvědavců všelijakých barev pleti - dobráků i otravů.

Psal jsem každý den od brzkého rána do večera po několik měsíců, ale na výsledné fyzické podobě se podílelo daleko více lidí (výše zmínění). Za knihou, kterou jste četli nebo se chystáte číst, se skrývá něco přes 1000 hodin práce.

Tímto chci poděkovat všem zúčastněným.

A Tobě, čtenáři, děkuji za Tvůj čas.

tom jurka