Jeli jsme z brigády ve Španělsku, bylo mi 25 let. Na pumpě jsem oslovil kolegyni: „Já bych asi chtěl být spisovatel.“
„Tak buď,“ řekla.
Pár dní nato jsem začal psát svůj první příběh.
O psaní jsem nevěděl vůbec nic.
Neboj se říct: Ne, tohle není proč jsem tady
a nepřestávej zkoušet, dokud neobjevíš „to pravé“
Od patnácti jsem při škole i následně po škole pracoval jako: nabírač a balič ledu, zaměstnanec v McDonalds a KFC, uvaděč v kině, recepční, odchytávač maratonců v cíli, stavěč stanů a pódií, hostesák, vyklízeč sklepů, doplňovač zboží, event manager, pokrývač střech, reklamní a komparzní herec, cyklo průvodce na Fuerteventuře, zedník (a jiné stavební práce), stěhovák, sběrač jablek, řidič, dělník v islandské firmě na epoxidové podlahy, tourist guide na Islandu, amatérský překladatel.
Po nocích i po brzkých ránech jsem zkoušel psát. V těch chvílích se děly zvláštní věci; zažíval jsem dosud nepoznané pocity štěstí.
Netrvalo dlouho a došlo mi, že jakmile se mé nové „profesi“ nevěnuji, život je smutný, jaksi neúplný.
A tak píšu :)
