Jeli jsme z brigády ve Španělsku, bylo mi 25 let. Na pumpě jsem oslovil kolegyni: „Já bych asi chtěl být spisovatel.“
„Tak buď,“ řekla.
Pár dní nato jsem začal psát svůj první příběh.
O psaní jsem nevěděl vůbec nic.

Neboj se říct: Ne, tohle není proč jsem tady
a nepřestávej zkoušet, dokud neobjevíš „to pravé“

Od patnácti jsem při škole i následně po škole pracoval jako: nabírač a balič ledu, zaměstnanec v McDonalds a KFC, uvaděč v kině, recepční, odchytávač maratonců v cíli, stavěč stanů a pódií, hostesák, vyklízeč sklepů, doplňovač zboží, event manager, pokrývač střech, reklamní a komparzní herec, cyklo průvodce na Fuerteventuře, zedník (a jiné stavební práce), stěhovák, sběrač jablek, řidič, dělník v islandské firmě na epoxidové podlahy, tourist guide na Islandu, amatérský překladatel.

Po nocích i po brzkých ránech jsem zkoušel psát. V těch chvílích se děly zvláštní věci; zažíval jsem dosud nepoznané pocity štěstí.

Netrvalo dlouho a došlo mi, že jakmile se mé nové „profesi“ nevěnuji, život je smutný, jaksi neúplný.

A tak píšu :)

"Abyste mohli o životě psát, nejdřív ho musíte žít"
Ernest Hemingway

Nemám příliš bujnou fantazii, a proto – abych měl o čem psát - musím mnoho zažívat.


Zážitky z cest, lidské povahy, zkušenosti ze života, krize, veselí, filozofické úvahy, dobrý i špatný humor, to vše se mi stává inspirací.

Plus potřeba pomáhat: ať už jednotlivci lidskému či stádu zvířecímu anebo planetě jako celku.

Ani já nejsem slepý k dění na Zemi.

Pozoroval jsem potoky odpadků tekoucí do oceánu, vykácené pralesy nahrazené palmou olejnou táhnoucí se od horizontu k horizontu, mrtvé korály bez života, chování k zvířatům horší než k věcem, milionová města, kde kvůli smogu „nevyšlo“ slunce, chemikálie vypouštěné do řek a tak dále...

Právě proto chci část tvorby směřovat tímto směrem, avšak ze zcela jiného úhlu. Něco jsem již napsal, něco píšu, něco mám v hlavě.

První z příběhů brzy k přečtení...

A abych konečně naplno dostál názvu této sekce:

Rád se směji. Velmi si cením svých blízkých. Většinou jsem na cestách. Preferuji samotu a přírodu před davy a městem. Hodně sportuji a čtu. Vážím si zdraví a času. Miluji hudbu. Jsem náladový. Nevěřím v náhody. Nejradši jím štrůdl.:)

Jak život šel...

Objednej si moji novou knihu Cesta Dvou

"Strach je největší zloděj zážitků."

Neboj se vykročit do neznáma, protože nikdy nevíš, co nebo kdo na tebe čeká. Neuvěřitelný příběh Slovenky a Čecha, kteří cestovali přes 8000 km, aby se našli a společně pluli na vlnách dobrodružství, lásky a zážitků na celý život.

Více o knize