Je dobré cestovat. A je ještě lepší cestovat na vlastní pěst.

Pravdou je, že kdybychom s Patris nevyrazili do neznáma, každý sám, pravděpodobně bychom se nikdy nepotkali. :)

Od té doby – rok a půl zpátky – se toho stalo tolik, že smysl cestování u obou nabyl úplně jiných rozměrů. Už to nebylo jen Nikdy nepřestávej objevovat a zažij co nejvíc dobrodružství, ale také Zanech každé místo lepším, než jaké jsi ho našel. Cestuj vědomě, pomáhej a inspiruj.

Na Sumatře jsme se zúčastnili dobrovolnického programu na ochranu pralesa a sumaterských tygrů. Přidružený pobyt na nedalekém ostrově Sikandang se od rána do večera nesl v duchu čištění pláží. V Západní Papue jsme navštívili místní školu a předali jim nějaké životní zkušenosti. Ty děti byly nadšené, když se ve skromné budově objevila dvojice bělochů a vyprávěla jim o tom, jak vzniká sníh. Do toho všeho jsme čerpali energii ze slunce, setkávali se s místními obyvateli, žasli nad přírodními krásami podmořskými i zemskými, a zároveň jsme více a více poznávali negativní vliv člověka na životní prostředí.

I v Čechách a na Slovensku jsme vyhledávali přírodu a v lese posbírali pár kilo odpadků, protože ať už na vzdáleném ostrově v Indickém oceánu nebo doma v Evropě, pořád žijeme na jedné planetě; neměly by nás omezovat politické hranice, protože na Zemi je vše propojené.

V Africe jsme zažili zcela odlišnou mentalitu lidí a těch osm měsíců na černém kontinentu nás velmi změnilo. Na jistý čas jsme emočně otupěli, jinak bychom se zbláznili. Všechny ty těžké situace se však neděly nadarmo; po nějaké době v nich člověk vidí jednotlivé lekce, které měl v životě dostat. Navíc většinu těch náročných momentů vykompenzovala jedinečná divoká příroda. (Více článků v Blogu)


Bez poznání není pochopení, bez pochopení není láska, bez lásky není naděje

Z knihy Cesta Dvou


Dříve se ve mně i v Patris párkrát objevila pochybnost, jestli je správné cestovat, jestli tím planetě akorát neuškodíme... Věřím, že cestuje-li člověk vědomě, a především převýší-li pozitivní výsledek onen negativní dopad, má to smysl. Proto se spojujeme s místními, čistíme pláže a lesy, chodíme do škol, pozorujeme a přemýšlíme a veškeré poznatky sdílíme a informujeme co nejvíc lidí o všem, co jsme se naučili. Jak píšu výše – všechno je propojené, a to jak globálně, tak individuálně. Hned vysvětlím. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že cestování z velké části utvářelo moji osobnost. Na cestách jsem se naučil vděčnosti, trpělivosti a vyrovnanosti, poznal jsem různé rasy lidí a naučil se nikoho nesoudit, viděl jsem praktikovat odlišná náboženství a pochopil jednu z nejdůležitějších věcí: Lidé jsou lidé a ať jste kdekoliv, vždycky potkáte ty „dobré“ a i ty „špatné“.

Pokud člověk sleduje pouze média a věří všemu, co vidí ve zprávách, dozví se, že svět je jedno velké nebezpečné místo plné vrahů a živelních katastrof a že nejlépe bude, když zůstane na gauči a bude dál sledovat zprávy a reklamy, a potom kupovat nepotřebné věci, aby zaplácl ten vnitřní neklid a cítil se zase bezpečně.

A abych detailněji vysvětlil onu individuální propojenost se vším... Řekněme, že je člověk, který je od rána do večera napájen strachem z toho, co vidí a slyší v mediích. Jeho odvaha je na bodu mrazu, protože veškeré informace získává z jednoho zdroje. Takový člověk nejen že nikdy nevyrazí do světa a nezažije nejlepší školu života, ale vzhledem k všudypřítomnému strachu nikdy nezmění práci, neukončí nefungující vztah nebo nesebere odvahu k tomu, aby se omluvil rodičům, manželce nebo dětem. Zvykne si na všecko nadávat, a nakonec umře, aniž by kdy pořádně žil.

Na druhou stranu ten, co vyslyší vnitřní hlas a vydá se do neznáma, pochopí, že v oněch „extrémně nebezpečných“ zemích vlastně žijí vcelku milí a pohostinní lidé. Získá sebevědomí, protože zjistí, že je schopen naučit se cizí jazyk, najít cestu ven z asijského tržiště, oslovit neznámou dívku v neznámé zemi, skočit do hlubokého oceánu, řídit skútr na prašných silnicích plných děr, psů a lidí a tak dále.
Tento člověk si rozšíří obzory a uvědomí si, že problémy, jež mu doma prohlubovaly vrásky, jsou nyní docela nicotné. Možná na cestách vyzkouší různé práce a přijde na to, co ho skutečně baví a naplňuje. Setká se s náhodnými úsměvy, a tak se i on začne na ostatní usmívat. Najednou se přirozeně obklopuje podobně smýšlejícími lidmi. Zažije i těžké chvíle plné smutku a zoufalství, z kterých však vyjde silnější.
Vrátí se do rodné země jako jiný člověk, oči bude mít jasnější, mysl zocelenější a srdce otevřenější. Zprávy už si nepustí, nepotřebuje je, ani si nepotřebuje kupovat nesmyslné věci a vytvářet odpad, protože už s těmi věcmi nemá co zaplácnout; onu touhu – ten vnitřní hlas – už naplnil, zná své priority a ví, co má v životě dělat. Takový člověk je nyní šťastný a vysílá dobrou energii, namísto aby šířil strach a nadával v hospodě na politiku.

A proto vidím v šetrném a vědomém cestování obrovský smysl; změní-li každá bytost svůj pohled na svět, především ten vnitřní, strachu ubude a všemu živému se bude lépe dýchat.

S Patris chceme jít příkladem a ukázat lidem, že je možné a že má smysl opustit komfortní zónu, protože za její hranicí končí přežívání ze dne na den a začíná vědomý život.
Chceme ukazovat svět bez přetvářky, dobrý i špatný – pláž plnou odpadků, vykácený prales nahrazený palmou olejnou, extrémní chudobu, mrtvé korály bez života, odlišné mentality lidí, vysmáté domorodce, chamtivé a peněz-chtivé dospělé i děti, smysluplné projekty na ochranu přírody či udržitelný turismus, rozmanitost světa, osobní poznatky, osobní pády i radosti nebo pohostinnost místních.
To vše člověk zažije, uvidí a procítí. Změní ho to. Změní to jeho život. Změní to jeho okolí. Změní to jeho pohled na svět, a tím i... svět samotný.

tom jurka

foto: @patrisjarabicova